Kapitola 8
Nikomu se nechtělo mluvit, každý byl už psychicky připraven na poslední rozhodující bitvu. Davis, Dennis, Woody, Freeze, Henry, Rudolf, Deep, Bat, John a Louis teď stáli před pekelnými branami. Skála se pohnula a něčí hlas je zval dál. Uviděli ohromnou arénu, tam zřejmě vyvrcholí poslední rozhodující souboj. Nikdo uvnitř ale nebyl. Vešli doprostřed kruhu, postavili se na znak symbolizující peklo a čekali. Věděli, co přijde. Věděli, že někteří to nemusejí přežít, možná zahynou všichni. Ve stropu se náhle udělala díra a dopadlo na ně rudě-červené světlo. "Vítejte," zazněl hluboký a podivný hlas. "Musím uznat, že jste si vedli nadmíru dobře!" Otočili se za hlasem a jejich zrak skončil na jakési plošině, která byla stále ve tmě. Z ní zářili jen dvě růžové oči. "Ale vaše největší chybou bylo, že jste vůbec vkročili na mou půdu - pekelnou půdu. Za to teď zaplatíte životem." Dvě růžové oči vystoupily ze stínu a objevila se ohromná postava. Na tváři měla masku - v tváří v tvář se ocitli před Juliánem. "Souboj může začít!" zahlaholil Julian. Davis a kamarádi stále stáli uprostřed kruhu a čekali, co se bude dít. První si toho všiml Woody - ze všech stran se blížili nepřátelé, byli i na skalách, všude. "Zvládneme to, kamarádi!" zakřičel Davis. Víc už nestačil říct, protože řev protivníků přehlušil jeho slova. Henry s připraveným lukem, Deep s nažhaveným mečem, Woody připraven ke skoku, Rudolf v jedné ruce katanu, v druhé hvězdici…. "Jdeme na ně!" ozval se hromový pokřik. Nastal lítý souboj, nepřátel bylo daleko více. První kdo se ocitl v nouzi byl Bat. Řítila se na něj horda vojáků. Naštěstí si všiml, že nad ním jsou zavěšeni netopýři. Něco si zamumlal pod fousy a všichni netopýři, co byli u stropu se teď vrhli na vojáky. Rudolf také neměl lehkou situaci, použil svoje kouzlo a protivníkům zmizel před očima a dostal se z toho nejhoršího. Freeze se kolem sebe oháněl, jak jen to šlo a mrazil vše, co mu přišlo do cesty. Henry si vybral dobré strategické místo odkud mohl skvěle střílet ze svého luku a srážet nepřátele k zemi. Woody motal vojákům hlavy, poletoval a mizel jim před očima. Deep nemilosrdně kosil všechny svým mečem. Davis a Dennis bojovali spolu po boku a zatím se jim dařilo odrážet útoky. Kdo tu chyběl byl jenom Louis a John. Kde jsou? Snad se nebáli a neutekli? Nebo to jsou zrádci. John se do boje vůbec nezapojil a někam běžel. Běžel po schodech do jakési věže. Vyběhl poslední schůdek a rozrazil dveře. Uvnitř místnosti uviděl nějakou ženu. "Ty!" zařval. "Konečně tě mám!" Žena zděšením vyjekla, pak se ale uklidnila a řekla: "Nechápu, že tě ten pitomec Julian nechal žít. Já bych tě popravila hned." "Tak teď to můžeš provést, Jan," vykoktal ze sebe celý udýchaný John. Jan byla Julianova čarodějka a nebýt ní, peklo by nemělo takovou sílu, jakou teď má. John se s ní chtěl vypořádat jednou provždy. Vypukl čarodějnický souboj. Vzduchem létaly blasty a střely. "Nic jiného Johne neumíš? Seš teda slaboch!!" křičela na něj Jan. "Todle moje kouzlo ještě neznáš!" a udělala kolem sebe ochranný kruh. Všechny blasty se od něho odrazily a byli neúčinné. "Jestli si myslíš, že jsem v tom vězení jen tak seděl, tak to se mýlíš," zařval John a vytvořil veliký růžový disk a hodil jí po čarodějce. Ten provrtal štít, jako když pila řeže dřevo, a skoncoval i s čarodějkou. Dole v aréně to však nevypadalo tak dobře. Woody měl proti sobě snad třicet mužů. Sebral všechny síly, překřížil ruce na prsou a znovu je napjal. Vyletěli z nich dva žluté bumerangy, které skosili před ním stojící nepřátele. Zbytek se mu podařilo vyřídit svým tygřím skokem. Vyčerpán spadl na zem a už se nepohnul. Deep byl zatlačen do rohu arény a stále odolával výpadům. Až na jeden nešťastný úder. Jeho meč mu vypadl z rukou a on se ocitl úplně bezbranný. Henry hájil stále své strategické místo ve výklenku skály, ale nevšiml si, že někdo ze soupeřů se dostal nad něho. Padla poslední rána z jeho luku a on se sesul k zemi. Z hlavy mu tekla krev a vedle něho dopadl velký balvan. Bat už také nevěděl, kam ustoupit a tak se proměnil v netopýra a uletěl od hloučku nepřátel. Bohužel to zpozoroval Julian a poslal za ním svého nejlepšího orla. Za okamžik se orel vrátil zpět k Julianovi, s drápy od krve. Rudolf už bojoval pouze katanou, hvězdice mu došli. I tak si nevedl špatně. Najednou však ucítil tupou bolest v zádech. Snažil se nahmatat, co to je. Byl zasažen šípem a skácel se bezvládně k zemi. S Davisem a Dennisem to vypadalo taky zle. Dennis byl zasažen mečem do ramene a nohy a silně krvácel, už se sotva držel na nohou. Náhle se však stalo něco zvláštního. Aréna potemněla a ozval se příšerný skřek, potom nářek. "Otče!" zaburácel hlas. Byl to Julian. Davis se otočil a naproti Julianovi na druhém konci arény stál Louis a v ruce držel něčí hlavu. Byla to hlava Julianova tvůrce, starého Justina, který přežíval celé ty dlouhé roky jen díky umění Julianovi čarodějky. Země se zatřásla. Vojáci přestali bojovat a stáhli se. Julian seskočil ze svého trůnu dolů do arény. "Ty!" zakřičel, "dal sem ti možnost žít a ty ses takhle odvděčil?" "Nikdy sem nebyl tvůj," řekl Louis, "to jen ty si ze mě udělal to, cos chtěl abych byl." "Grrr, podruhé tu chybu neudělám!!" zaburácelo arénou. Julián a Louis - to byl teď souboj do kterého se nikdo neodvažoval zasáhnout. Louis bodal Juliana svým kopím, ale Julian měl silné brnění. V jednu chvíli už vypadalo, že bude s Louisem konec ale v pravý okamžik zabodl kopí do méně chráněného místa a nabral Juliana jako na vidle. Ten však ihned vstal a posílal na Louise jednu smrtící lebku za druhou. Louis je zničil šokovou vlnou. Znovu se vrhli na sebe a bylo z nich klubko, z kterého tentokrát vylétl Louis. Julian se chystal něco provést, jako když něco nabíjí, létali z něho jiskry, až mu z rukou vytryskla jedna velká růžová koule. Louis ji stačil zneškodnit šokovou vlnou, ale koule vybouchla a odhodila Louise na skálu. Julian se obrátil a zahleděl se na Davise a Dennise, kteří ještě stále byli u sebe. Musíme ho porazit, musíme, říkal si pro sebe Davis a když se podíval na Dennise, bylo mu jasné, že on si to myslí také. Oba dva naráz začali střílet blasty, pak Dennis udělal svůj vynikající kop a srazil Juliana na kolena. Davis do něho bušil pěstmi a nakonec mu ubalil pancéřovou pěst. Julian se svalil na zem a Davis a Dennis mysleli, že je po všem. Jaké bylo jejich překvapení, když znovu vstával. "Vy hlupáci!" řekl a začal se smát. Postavil se, dal ruce nahoru a kolem něho poblikávala růžové světlo. "Sakra, co teď?" díval se zděšeně Dennis na Davise. Náhle něco zasvištělo vzduchem. Julian se prohnul, zabodl se do něho ohnivý šíp. V zápětí něco zapraskalo. Julian se přestával hýbat, jeho tělo tuhlo, jeho barva se měnila na modrou. "Tu máš ty hajzle!" ozvalo se za Juliánem. Stál tam Freeze. Napřáhl svůj plášť a vytvořil ledové tornádo, které odneslo Juliana dírou ve stropě. Z oblohy se vytratila mračna a dírou ve stropě pronikly první sluneční paprsky. Bylo po všem.
