Kapitola 6
Nyní byli zase všichni pohromadě a nechápali, co se stalo. Když se ohlédli za sebe, viděli otevřená vrata, kterými vstoupil Davis. Zatímco Davis ušel bez problémů jen pár kroků, jeho kamarádi bojovali o holý život. Nejhůře na tom byl Henry a Deep, kteří měli šrámy po celém těle, ale vážnější zranění naštěstí neměli. Než si stačili všechno povědět, skočil jim do řeči Bat, který zatím stál v ústranní. "Tiše!" řekl stroze. Všichni jako na povel zmlkli a koukali, co se děje. Nedaleko nich si sedl na výčnělek sokol. Bat se k němu přiblížil a promluvil k němu zvířecí řečí. Rozhovor mezi nimi netrval dlouho a po chvíli se Bat vrátil zpátky a povídá: "Máme jít za ním, ukáže nám jakou cestou máme jít." Ostatní se zdráhali, přemýšleli jestli to není past, nebo zda si Bat jen nevymýšlí. Ale stejně nevěděli kudy, tak vyrazili za sokolem. Cesta trvala poměrně dlouho až zahlédli v dálce nějakou stavbu. Byla kamenná, poměrně velká ale ne vysoká. "To je náš cíl," řekl Bat. Stavba vypadala opuštěně, jen louče na ní plápolali. Už byli velmi blízko, když náhle uslyšeli nějaký svist. "To jsou šípy," vykřikl Henry, "kryjte se!" A opravdu, z jedné strany přilétla salva šípů. Jen tak tak, že se všichni stačili včas skrýt. Ze tmy se vynořilo spoustu vojáků v čele s nějakým rytířem v nablýskaném brnění. "Tohle nevypadá dobře," vyštěkl Woody. "Máš pravdu, s nimi se asi po dobrým nedomluvíme," souhlasil Deep. Pluk vojáků se zastavil před kamennou stavbou. "Sakra, co teď?" zeptal se Freeze. "Jak to říkal Monk? Musíme bojovat, pokud chceme přežít." Davis se zvedl a rozběhl se přímo k vojákům. Za ním ho následovali Deep, Woody a ostatní. Henry je jistil ze zadu lukostřelbou. Strhl se urputný boj. Na jedné straně horda vojáků, na druhé devět statečných hrdinů. "Zemřeš!" promluvil na Davise rytíř v brnění. "Až po tobě!" opáčil mu Davis a začal mu dávat jednu ránu za druhou. Avšak jeho brnění bylo velmi silné a Davisovi rány byly málo účinné. Rytíř na oplátku chytil Davise, roztočil s ním a hodil ho na skálu. Davis se chytil s bolestnou grimasou za bok a řekl: "Tak si pro mě pojď!" a začal po něm střílet své blasty. Ale ani to nepomáhalo a už to s ním bylo špatné. Rytíř ho mlátil ze všech stran a vypadalo to, že Davis tento souboj prohraje. Když se rytíř napřáhl k vítězné ráně, jeho obličej se zkroutil bolestí. Něco se mu zarylo do zad. Otočil se a tam stál Rudolf. Rytíř měl v brnění díru a v ní hvězdici. Napřáhl se a zabil Rudolfa jednou ranou. V zápětí vykřikl bolestí znovu, to když se mu zaryla do zad druhá hvězdice. Otočil se a opět tam stál Rudolf. Mezitím se Davis otřepal - rozběhl se proti rytíři a dal mu svou smrtící ránu, pancéřovou pěst. Druhý Rudolf se rozplynul do tmy a ten opravdový stál o kus dál a kontroloval, zde je Davis v pořádku. Ostatní také urputně bojovali a dařilo se jim odvracet útoky vojáků. Ti když viděli, že je jejich velitel mrtev, začali se stahovat a nakonec zmizeli v hloubi jeskyně. "Tak to bylo hodně vostré," oddechl si Dennis, "jste v pořádku?" Všichni přikývli. "A teď jdeme vyřídit to, proč tu vůbec jsme," řekl Davis a vydal se po schodech ke kamenné pevnosti. Ostatní ho následovali. Vstoupili dovnitř. Před nimi se otevřela obrovská hala s vysokým stropem a s antickými sloupy. Bylo vidět jen na několik metrů, takže museli rozžehnout louče. Sotva však udělali pár kroků, zabouchla se za nimi ohromná vrata. "Tak teď se nevrátíme ani kdybysme chtěli," řekl Firen. Pokračovali dál. Cestou míjeli různé antické artefakty, nápisy a knihy. Náhle nad jejich hlavami něco zaslechli. Byl to znovu ten sokol a i tentokrát jim ukázal cestu, kudy jít. Dostali se až k zamřížovaným dveřím, které však byly zamčeny. "To není žádný problém," řekl Bat a přepálil svým laserem kladku. Když vešli, všude byly pavučiny a byl cítit zatuchlý vzduch. Rozdělili se a každý šel prohledat část kobky. "Pojďte sem," vykřikl Dennis, "něco nebo spíš někoho sem našel!" Když ostatní přiběhli, uviděli, jak vedle Dennise stojí nějaký muž. Nebyl velký ani malý, ale zato byl v hodně zbídačeném stavu. "Děkuji vám, přátelé, že jste mě osvobodili z tohoto vězení. Jmenuji se John a zlý vládce pekel Julian mě zde před třemi sty lety uvěznil," řekl ten muž. "Tři sta let? Jak to že jste ještě na živu?" divil se Deep. "Já nejsem obyčejný člověk - jsem čaroděj. Julian mě chtěl zabít, ale podle zákona to může udělat jen v souboji. Tak mě dal do vězení, aby se mě zbavil." Na rameno si mu zatím sednul sokol, ten co je přivedl až k němu. "Ještě, že mám tohoto opeřeného přítele, který mě zachránil a přivedl pomoc," dodal čaroděj. "A co bude teď?" optal se Davis, "co máme udělat?" "Jak správně tuším, můj přítel Monk vás poslal na souboj s Juliánem, že? No, takových už bylo hodně, ale vy jste zatím dokázali překonat nejednu překážku, tak vám budu věřit a pomohu vám. Ukážu vám cestu kudy jít…" Vyšli před kamennou tvrz a čaroděj uviděl na zemi mrtvého rytíře. "Vy jste zabili Louise?" vyhrkl ze sebe čaroděj. "Koho?" zeptali se naráz všichni. "Tamhle toho rytíře v brnění. Je to vrchní velitel Juliánových vojsk. Kdysi to však byl bojovník stejný jako vy a přišel hájit dobro. Julian ho porazil, ale nezabíjel ho, protože viděl, že je silný a že by se ho dalo ještě využít a přeměnil ho na svého prvního velitele vojsk." "To je špatný osud," řekl Freeze. "To ano," pokračoval čaroděj, "ale bez něho nebudeme moct vkročit do města." "Jak to?" zeptal se Davis. "Nejkratší a nejlehčí cesta je přes město Mrtvých. Jsou tam sice vojenské hlídky, ale kdyby s námi šel on, tak projdeme. Pokud byste chtěli jít oklikou, je to mnohem nebezpečnější." "Dobrá, ale co teď, když on je mrtvý?" podíval se tázavě Henry na čaroděje. Ten na to nic neodpověděl přistoupil k rytíři a vyndal nějaké lahvičky. "To je elixír života. Snad ještě nebude pozdě a já ho přivedu znovu k životu." Vyndal druhou a třetí. Říkal nějaká slova, kterým ostatní vůbec nerozuměli a jen na tu podívanou užasle civěli. Pak se brnění pohnulo, zaklepala se ruka - rytíř ožíval. "A teď ještě lektvar zapomnění," pronesl čaroděj a přiložil k ústům rytíře další lahvičku s lektvarem. Ten otevřel oči, snažil se zvednout, moc mu to nešlo. Házel sebou ze strany na stranu. Ostatní radši ustoupili několik kroků dozadu. Pak jim před očima přejel ostrý záblesk světla a když se rozkoukali, uviděli před sebou úplně jiného muže. Nyní byl bez brnění (zbytky se válely všude po zemi) a v rukou držel ohromné kopí. "Co se to se mnou stalo," povídá, "a kdo jste vy?" První se vzpamatoval čaroděj: "Jsme tví kamarádi a máme za úkol…." "Ano," skočil mu do řeči rytíř, "už si vzpomínám….Zničit vládce pekel Juliana!"